Fyzioterapeut (nejen) české fotbalové reprezentace do 17 let.
Kluk, který se bude snažit, abyste při sportování předešli zraněním. A když už se nějaké přihodí, postará se o to, aby vaše rekonvalescence byla co nejkvalitnější a vy se mohli ke sportu vrátit ideálně co nejdříve. Jeho záběr je však mnohem širší – nepomáhá jen sportovcům. Do jeho „ordinace“ na Sadové ve Zlíně můžete zajít i vy.
Co pro vás znamená zajít si na kávu?
Znamená to pro mě odpočinek. Je to moje oblíbená každodenní pauza od práce a všedních starostí – chvíle, kdy vypnu hlavu.
Jakou kávu si u nás nejčastěji vychutnáte?
Nejčastěji flat white nebo cortado. Domů si ale kupuji zrnka na filtr a každé ráno si připravuji V60.
Kdo vás naučil pít kávu?
Kávu mě naučil pít kamarád v Olomouci na vysoké škole. Do té doby jsem ji ani nezkusil. Bylo hodně učení, tak jsem ochutnal – a od té doby je to taková moje závislost. Tehdy jsem si koupil aeropress a hned začal kávu připravovat i doma.
Pamatujete si na první návštěvu Pikoly? Jaká byla?
Bohužel si ji nepamatuji. :D
V jaké společnosti si kávu nejraději vychutnáváte?
Nejčastěji chodím na kávu sám, ale vždy se těším na Terezku – že si povykládáme a podělíme se o to, co se nám ten den přihodilo. Někdy s sebou vezmu i Bertu (pejska).
Co máte na své práci nejraději?
Mám ji rád celkově a každý den se do ní těším. Nejvíce mě baví propojení fyzioterapie a sportu. Zabývám se jak poúrazovou a pooperační rehabilitací, tak zkvalitňováním pohybu klientů. Práce se sportovci a sportujícími dětmi mi přináší největší radost, když se mi podaří ve svěřencích probudit silné emoční pouto k pohybu a touhu na sobě makat a zlepšovat se. Protože rozum vede k pochopení, ale emoce vedou k akci.
Vaše práce má přesah. Kam byste ji chtěl posunout? Máte nějaký cíl?
Rád bych s pokorou a houževnatostí pokračoval v tom, co dělám. Od roku 2024 jsem součástí fotbalové reprezentace, kde působím u týmu kategorie U17. U sportu – a konkrétně u fotbalu – bych rád zůstal, hodně si mě tato práce získala. Určitě bych se nebránil ani zahraniční zkušenosti, protože si musíme přiznat, že nám okolní svět ve zdravotně-kondičním úseku ve fotbale trochu utíká. A rád bych se v této oblasti dál vzdělával a posouval.
Kdy jste si připadal, že jste svou prací něco změnil?
Zrovna nedávno. Jeden z mých svěřenců, David (16 let), mi řekl, že si moc dobře uvědomuje, že talent není všechno – že je k němu potřeba hodně dřiny a disciplíny. Byl jsem na něj pyšný, že takto přemýšlí, protože to se u mladých sportovců často nevidí. A má pravdu. Talent je sice důležitý, ale bez úsilí a práce úspěch nepřijde. Líbí se mi, když mohu mladým sportovcům změnit pohled na pohyb a celkovou pohybovou přípravu včetně regenerace.
Na co se momentálně nejvíce soustředíte? Pomáhá vám k tomu káva?
Teď je zrovna období, kdy fotbalisté absolvují zimní přípravu před další částí sezóny. A to bývá (alespoň tady ve Zlíně) obdobím zranění. Snažím se proto kluky co nejrychleji „dát dokupy“, aby byli na začátek sezóny zdraví a prospěšní týmu. Zároveň nás v březnu čeká druhá fáze kvalifikace na mistrovství Evropy ve Švýcarsku, kde bychom rádi uspěli a dostali se mezi nejlepší týmy. Trávím hodně času v práci, ale i doma se věnuji přípravě. Takže 3–4 kávy denně mi pomáhají se lépe soustředit.
Měl jste někdy pacienta se zraněním takového rozsahu, že jste pochyboval o jeho návratu do formy?
Asi ne. Měl jsem spoustu sportovců a sportovkyň po náročných operacích (kolena, třísla), ale nikdy jsem nepochyboval, že bychom to společně nedali zpátky do formy – nebo spíš do ještě lepšího stavu, než byli předtím. Musím zaklepat, že zatím se to vždy podařilo výborně.
Co zrovna děláte, když nepracujete?
V práci trávím opravdu hodně času, takže toho mnohdy moc nestíhám. Ale rád si zajdu s pejskem na procházku, navštívím rodinu, přečtu si knížku nebo si zajdu zacvičit. Někdy si doma jen tak lehnu, pustím gramofon a užívám si chvíle klidu.
Co se vám nejvíce líbí na vašem městě?
Zlín je skvělé místo k životu. Nejlepší je, že stačí pár zastávek autobusem nebo pět minut autem a jste v přírodě – v kopcích, v lese.
Čím si vás Pikola získala?
Je to pro mě místo spojené s dobrou náladou, úsměvem, smíchem a samozřejmě skvělou kávou. Pikolu jsem navštívil kromě Zlína také v Brně, Olomouci a Šumperku – a všude jsou skvělí a příjemní lidé.
Existuje podle vás písnička, která by neměla chybět v našem playlistu?
Neon Trees – Everybody Talks.
Tento seriál má na svědomí naše fotografka Michaela Martinátová. Pokud máte tip na zajímavého hosta. dotaz nebo připomínku k formátu, napište ji prosím na michaela@kafepikola.cz
Děkujeme, vaše #kafepikola
